Fotky z výletů

První letošní výlet jsme naplánovali na Pustevny. Jednak jsme tam dlouho nebyli a také je předpoklad, že by tam mohl být aspoň nějaký symbolický sněhový poprašek, když už v okolí Brna není nic. V pátek 2.1. před polednem nasedám ve Vyškově do rychlíku Brno -Bohumín. Je poloprázdný, protože ještě doznívají vánoční volna (příjemná změna oproti běžnému pátku, kdy vlaky praskají ve švech). Sedám si do kupé, kde sedí nějaká babička a naproti ní děvče něco přes 40, které je velmi hovorné. Jede vlakem po 8-mi letech, shodou okolností také do Rožnova. Hned za Vyškovem se ptá, jestli již budou Hranice, aby nezmeškala přestup. Uklidňuji ji, že nejdřív bude Kojetín, potom Přerov a až pak Hranice.  Když zjištuje, že jedu také do Rožnova, velmi ji to potěší, a že se mě prý bude držet. . No totok, taková zodpovědnost, doufám, že děvčicu nezklamu a v pořádku ji předám v Rožnově přátelům.  Pořád něco povídá a tak se během 2 hodin jízdy o ní dozvídám všechno: počínaje rodinnými poměry, přes zdravotní stav až po zvířátka, která chová. Říká, že je velmi ráda, že si se mnou může povídat - že sice všechno může doma povídat ovečkám, ale ty na to moc nereagují (potvory).   V Rožnově už se loučíme jako staří známí, dokonce si tykáme (navrhla ona). Jsem zvyklý, že se mi cizí lidé často svěřují, zřejmě vypadám důvěryhodně (nebo tak neškodně), ale takováhle sdílnost překvapila i mě. V každém případě to byla příjemná změna oproti běžné cestě vlakem. V posledních letech už beru jako standart, že při vstupu do kupé nikdo ani nezvedne hlavu od mobilu nebo noťasu, natož aby odpověděl na pozdrav. Po příjezdu do Rožnova se jdu ubytovat do hotelu Bečva kousek od nádraží. S potěšením kvituji, že cena 700,-Kč/ 2 lůžkový pokoj platí i v r. 2015 a je tak už několik let pořád stejná. . Milča přijede jako obvykle až večer, přímo z práce. Jdu se tedy podívat na náměstí na vánoční výzdobu  (na náměstí je betlém karpatského lidu, ten tu loni nebyl) a pak do lídlu, koupit nějaký papu.   Pak se uvelebuji v posteli a nad mapou spřádám plány na zítřejší výšlap. (to je moje druhá nejoblíbenější činnost v posteli). V 18:30 jdu na nádraží vyzvednout milču, která přijíždí ve skvělé náladě, natěšená na 1. letošní výlet. Plán je dokonale vymyšlen: Ráno vyjedeme autobusem na Pustevny a pak půjdeme pěšky po značce přes Radegasta do Prostřední Bečvy. Sněhu moc není, tak by to neměl být problém. Také jsem zvědavý, jak  psychicky zvládnu pohled na vyhořený Libušín.   Ráno vstáváme před sedmou, vaříme čaj a snídáme. Také si děláme svačinky a vaříme čaj i do termosky na cestu. V 8:00 přicházíme na autobusové nádraží a na zastávce č. 21 (Pustevny) stojí odhadem asi 150 lidí. A je to tady: Největší akce v dějinách stěhování končí v kuchyni paní Jechové. Už jsme tu jednou podobné srocení lidu zažili, ale tenkrát přijely 2 autobusy a všichni se tam vešli. Dnes je tu autobus jen jeden a vůbec není jisté, zda ještě něco přijede. Navíc ani nevěřím, že se to všechno vejde do 2 busů, a my přišli mezi posledními. Ihned tedy přehodnocujeme plány, sedáme do autobusu do Horní Bečvy, ten je skoro prázdnej. V tomhle Rožnov nemá konkurenci: Dá se odtud dostat busem kterýmko-li směrem (Pustevny, všechny Bečvy, Frenštát, Čarták, Velké Karlovice, Bumbálka, Valašská Bystřice, Kozlovice, Hutisko atd...). Rozjezd všech těchto autobusů je v 8:15, což je pro nás - jako pro skřivánky - ideální čas. Sovy mohu uklidnit, v 10:00 se to opakuje. Vystupujeme v Horní Bečvě u hotelu Valaška. Spolu s námi ještě nějaká paní s holemi a ta hned zamíří směrem na Soláň. Tam je krásně, ale již jsme tam byli, tak volíme druhou stranu - směr Martiňák. Jdeme po zelené až ke skiareálu Mečová. Tady se dáváme na cyklotrasu (vypadá to pohodověji) a po ní dojdeme až k chatě Martiňák. Dáváme čaj a krátký odpočinek. Zpět do Horní Bečvy jdeme po modré. Celá trasa je nenáročná, jen se tak šontáme a užíváme si valašskou krajinku. Z Horní Bečvy do Rožnova se přemisťujeme zase autobusem. Ještě výtečná obědovečeře v Posezení u Libuše na náměstí a jdeme bydlet. Výlet se vydařil, i když naše plány byly původně jiné. Ale jak známo, pána Boha nic tak nepobaví, jako když si člověk něco plánuje....