Fotky z výletů

Poslední zářiový víkend se konečně udělalo babí léto, tak hurá na novou rozhlednu na Velkém Javorníku u Frenštátu. Byla otevřena v srpnu 2013, takže ještě bude vonět novotou. V pátek odpoledne 27.9.2013 se za pomocí 3 vlaků dostávám z Vyškova do Frenštátu p. Radhoštěm. Tady máme zajištěno ubytování na 2 noci v celkem slušném penzionku v centru města a přece na velice klidném místě. Cestovat v pátek odpoledne vlakem je stresující záležitost. Děti Husákových dětí již dospěly do studentských let, tak rychlík Brno- Bohumín praská ve švech. Kazím tu Husákovým vnukům věkový průměr, ale co se dá dělat. Ukořišťuji volné místo po člověku, který náhodou ve Vyškově vystupoval. Naproti sedí mládenec a a přes něho leží zřejmě jeho děvče. 2 lidé tak sami zabírají sedadla určená 4 cestujícím. Vůbec jim nevadí, že v uličce stojí další lidé, kteří by si třeba také rádi sedli. Tahle generace vychovaná Tomem a Jerrym a Ičim a Skrečim je holt jiná, než my, co jsme vyrostli na Rákosníčkovi a Křemílkovi a Vochomůrkovi. Zbytek cesty do Hranic věnuji filozofickým úvahám, jak bude ten svět vypadat, až tihle sobečkové neschopní jakékoli empatie jednou budou zastávat nějaké řídící funkce nebo nedej Bože přímo dělat politiku…Jeslipak by mi dali nějaký důchod, nebo se budu muset jít pást…(?). V Hranicích přestup do obyčejného couráku bez kupéček do Valmezu. Opět plný vlak dětí (studentů). Poslední vlak je z Meziříčí do Frenštátu a je to hytlák tak odhadem z 50. let minulého století. Jsou to jen 2 vagónky, nízká sedadla do pravého úhlu, člověk na nich musí sedět, jako by spolknul pravíto. Cesta trvá nekonečných 30 minut a vlak je opět plný dětí. Krátká procházka po Frenu a jdu se ubytovat. Součástí penzionu je i restaurace, kam se hned po zabydlení jdu najíst. Ve firmě, kde pracuji nám stravování zajišťuje firma, kde zřejmě kuchaři mají smrtelnou alergii na mořské ryby. Ačko-li denně je výběr ze 4 jídel, mořská ryba je jen 1x za 2 měsíce. Abych netrpěl deficitem  jódu, snažím se na cestách konzumovat co nejvíce mořské ryby. Objednávám tedy smažené rybí filé, které mi hned padne na jídelním lístku do oka. Jsem ale starý osel a zase jsem se nechal napálit. (jako tenkrát v restauraci na Tesáku) Servírka mi přinese smaženého pangácia. Tedy sladkovodní rybu, uměle chovanou v dost šílených podmínkách (kdo chce, může si o tom něco přečíst na netu). No aspoň 12-tka Plzeň byla dobrá, a fakt jsem si na ní pochutnal. V 19:30 jdu na nádraží vyzvednout milču, která na tuhle akci přijede přímo z práce. Venku je již v tuto dobu tma a Frenštát zcela mrtvé město. Na chodící z práce a nákupů je již pozdě, na opilce zase příliš brzy. Ráno jsem měl v plánu odvést se vláčkem v 8:08 do Veřovic a odtud vyrazit přes  Javorník a do Frenštátu (abychom se nemuseli vracet po stejné cestě). Bohužel z nějakého důvodu tentokrát milča nepřivezla žádné jídlo, takže nejdřív si musíme ráno zajít koupit snídani a nachystat svačinky. Tím se zdržíme a vlak nám ujede.Další jede až v 10:08, to je pozdě, takže razíme z Frenu pěšky. Jdeme tak nějak nazdařbůh, po modré, po zelené, po cyklostezce i po neznačených cestách. Mapu nemám, ale naštěstí náš cíl je většinou pořád vidět.  Po 2,5 hod. velmi pomalé chůze se dastáváme na vrchol. Nutno říct, že to byl poměrně namáhavý výstup – hlavně ten finiš (poslední 2km). Zdolané převýšení z Frenštátu je 513m. Také sem vede z Frenštátu asfaltka, ale kam až vás s autem pustí, jsme nezkoumali. Rozhledna je volně přístupná a je z ní nádherný 360° výhled. Rozhledna má jen jednu vadu na kráse: Chybí panoramatické mapy toho, co je možno z spatřit. Ondřejník, Radhošť, Smrk, Lysou horu, Trůbu ve Štramberku, Ostravu  není problém poznat.  Ale najít a správně určit třeba Praděd v Jeseníkách chce už trochu zkušené turistické oko. Na chatě ještě dáváme čaj a do Frenu se vracíme po asfaltce. Byl to zdařilý výlet a i viditelnost byla na poměry Javorníku poměrně slušná.