Fotky z výletů

22.7.2010 se s Fany probouzíme v Ružomberoku do krásného rána.  Předešlého dne jsme úspěšně zdolali Velkej  Choč –jednu z nejkrásnějších hor Slovenska (a náš hlavní cíl) a dnes plánujeme výlet do Vysokých Tater.  Byl by hřích, nevyužít toto nádherné, teplé počasí, které zrovna panuje.  V 7:00 vyrážíme z rodinného penzinu „Marek a Janka“ , zdravíme místní notoriky na zahrádce a hurá na nádraží.  Rychlík Excelsior má jet v 7:44 do Štrby,  tady přestup na zubačku na Štrbské Pleso. Protože tento vlak vyjel z Chebu už včera v 18:12 (a jede až do Košic), mám trochu obavy, aby cestou nenabral nějaké zpoždění.  Kdyby nám ve Štrbě ujel přípoj na Pleso,  dost by nám to časově zkomplikovalo situaci.  Pokud tato eventualita nastane,  jako svědomitý člověk jsem vymyslel plán „B“:  Oželíme Tatry a podíváme se na Oravský hrad. (Ružomberok má skvělou polohu, dá se z něho udělat výlet prakticky kamko-li na Slovensku).  Přicházím na nádraží a nejdřív zjišťuji, jak si ten náš Excelsior vede. Paní pokladní žádné zpoždění  hlášeno nemá, tak zakupuji 2 zpáteční jízdenky  Ružomberok-Štrbské Pleso (něco přez 4 éra/jízdenka). Skupinovou jízdenku  na Slovensku koupit patrně nelze.  Vlak jede skutečně na čas, kocháme se malebnou Slovenskou krajinou, plnou kopců a přehrad,  ve Štrbě jsme v 8:30. Přestup na zubačku, která vyjíždí v 8:45. Vagónek je úplně plnej, převažuji  většinou usměvaví čuprdůchodci.  Kopec, do kterého nás veze, je dost strmej a dlouhej,  a protože máme v nohách Velkej Choč, jsme rádi, že se vezeme.  Jsem v Tatrách poprvé a jsem troch nervózní, protože nemám mapu.   Moje obavy byly naprosto zbytečné, na Štrbském Plese už je to jiný kafe, než v liduprázných Chočských vrších.  Ihned vyrážíme „ s davem“ po červené na Popradské Pleso. (Štrbské Pleso si prohlédneme na zpáteční cestě) Jak si všímám, převažují německy a česky hovořící turisté. Podle údaje na směrovníku, by cesta měla trvat něco malinko přes hodinu. Není to ale pravda, my to šli něco přes hodinu a půl, od seniorů se dozvídáme, že oni to chodí 2 hodiny.  Není to ale důležité, ono není kam spěchat.  Cesta je to pohodová,  jde se většinou po vrstevnici kopce,  naskýtají se hezké pohledy do údolí, v pozadí s tatranskými  štíty. A když půjdete v červenci jako my, můžete se ještě těšit ze spousty kvetoucích kytiček.  Popradské pleso je moc  hezké, vystoupáme asi do půli svahu nad ním, udělám pár fotek a jdeme si prohlédnou symbolický cintorín za jezerem.  Když jdeme kolem vody, všímám si, že tam plavou nějaké rybky, asi pstruzi a taky po hladině plave několik kačenek. Po prohlídce cintorína odpočinek, svačinka a již se vydáváme na zpáteční cestu. Přihnaly se mraky a začíná krapkat.  Oblékáme nepromokavé bundy. Asi za 10 minut již docela slušně prší a za dalších 10 minut už jsme v nefalšované tatranské bouřce.  Blesky doprovázené patřičným zvukovým efektem lítají o 106 a z nebe se řinou provazy vody a ted i kroupy.  Blahořečím si, že jsme nepodlehli současné módě a nezakoupili si ty klacky na odhánění  veverek, co s nimi teď všichni chodí.  Jistě jsou kovové a mohly by přitáhnout blesk!  Trošku se uklidňuji, když zjištuji, že epicentrum bouřky je od nás asi tak 1-2km (počátám od zablesknutí po udeření).  Ohlížím se za sebe, jak to vypadá s Fany.  Cupitá za mnou, tváří se spokojeně, navzdory tomu, že krásné nové bílé tenisky už má úplně černé.  Ideální parťák na cesty. Po cestě se udělaly velké louže, kterými procházíme. Nemá smysl se jim vyhýbat, neboť od pasu dolů na nás už není suchá nitka. Také se brodíme kroupami, které jak se kutálejí ze svahu, dělají hezké hromádky. Naštěstí jak rychle bouřka přišla, tak rychle zase odešla.  Jsme na Štrbském Plese a už neprší.  Je teplo, tak i poměrně rychle schneme. Jestliže na Popradském Plese si člověk připadá jako v pohádce, tady už tak hezky není.  Samotné jezero v pozadí s tatranskými štíty je hezké, ale zdejší architektura je děsivá.  U některých barabizen se nám ani po pečlivém zkoumání nepodařilo zjistit, k čemu v současnosti slouží. Natož kdo-kdy a za jakým účelem je postavil.  Sjíždíme zubačkou do Štrby, tam již hezky peče sluníčko, tak se na vyhřátém perónu ještě dosušujeme.  Vlak do Ružomberoku jede opět přesně.  Byl to moc hezkej, nenáročnej  výlet, i navzdory té bouřce.  Naopak, bylo to hezké zpestření. Turistice zdar!